Steinerova věta#
Definice Steinerovy věty#
Steinerova věta (také známá jako věta o posunutí osy) umožňuje vypočítat moment setrvačnosti tělesa vzhledem k libovolné ose, pokud je znám moment setrvačnosti vůči ose procházející těžištěm.
Matematicky se vyjadřuje jako:
kde:
\( I \) je moment setrvačnosti vzhledem k nové ose,
\( I_C \) je moment setrvačnosti vzhledem k ose procházející těžištěm,
\( M \) je celková hmotnost tělesa,
\( d \) je vzdálenost mezi těžišťovou osou a novou osou.
Odvození Steinerovy věty#
Předpokládejme tuhý objekt složený z malých hmotných elementů \( dm \), jejichž moment setrvačnosti chceme určit vůči ose posunuté o vzdálenost \( d \) od těžiště.
Každý hmotný element \( dm \) má souřadnice \( x_C, y_C \) v těžišťové soustavě a \( x, y \) v nové soustavě. Vztah mezi nimi je:
Moment setrvačnosti vůči nové ose je:
Dosadíme \( x = x_C + d \):
Rozepíšeme druhou mocninu:
Rozdělíme integrál:
První člen \( \int x_C^2 \, dm \) je moment setrvačnosti vůči těžišťové ose:
Druhý člen \( \int x_C \, dm \) odpovídá prvnímu momentu hmotnosti vzhledem k těžišti, který je nulový:
Třetí člen \( \int dm \) je celková hmotnost tělesa \( M \), takže:
což je právě Steinerova věta.
Aplikace Steinerovy věty#
Steinerova věta je užitečná při výpočtech momentů setrvačnosti těles v případech, kdy osa rotace neprochází těžištěm. Například:
Tenká tyč délky \( L \), rotující kolem konce:
Moment setrvačnosti kolem středu tyče je:\[ I_C = \frac{1}{12} M L^2 \]Pokud se osa posune o \( d = \frac{L}{2} \), pak:
\[ I = \frac{1}{12} M L^2 + M \left(\frac{L}{2}\right)^2 \]\[ I = \frac{1}{12} M L^2 + \frac{1}{4} M L^2 = \frac{1}{3} M L^2 \]což odpovídá známému výsledku pro tyč rotující kolem jednoho konce.